Jiří Michlíček: Nač ta hysterie?

No to je ale hemžení, v tom mrňavém mraveništi velkomeziříčské politiky! Najednou. Před rokem proběhla architektonická soutěž. Velká jména v porotě, anketa veřejnosti, přednášky a besedy, zastupitelé měli všechno pod kontrolou a moc se jim to líbilo. 

Po půl roce od skončení soutěže, těsně před tím, než se má podepsat smlouva, do zastupitelstva přijde jako náhradník Stanislav Rosa (bývalý tajemník našeho města) a je všechno jinak. 

Soutěž byla najednou zmanipulovaná, ve vítězném návrhu jsou věci, které se nám "nelíbí" a když tedy Vilém Lavický úplně logicky vymyslí (a starosta logicky navrhne), ať o tom rozhodne veřejnost v referendu, tak to taky prrrr! To by ještě chybělo, aby nám holota zasahovala do našich výsostných politických hrátek. My jsme tady zastupitelé, tak my budeme rozhodovat, to dá rozum, ne?

Víte, jaký je hlavní smysl architektonických soutěží? Hlavní smysl je v tom, že politici se vědomě vzdají části svých pravomocí (v tomto případě rozhodnout o  nejlepším architektonickém návrhu), a přenesou tuto část na samotné architekty. Je to stejné, jako když o penězích pro sportovce v našem městě rozhoduje sportovní komise, ve které jsou sami sportovci. 

Akorát nám se stalo, že jsme to tedy udělali, ale až na poslední chvíli si to mí vážení kolegové rozmysleli a tuto pravomoc honem honem chtějí zpět. 

Nemá to nic společného s demokracií, jak jsem si někde přečetl. Demokracie přece není pozvat si chudáka na koberec a pak na něj čtyři hodiny štěkat. Demokracie nejsou přece urážky architektů a vyměňování si stanovisek přes noviny. 

Demokracie je vláda lidu. Doslova přeloženo z jazyka jednoho národa, jehož jméno se v našem městě nesmí vyslovovat :-)

Nechť lid vládne.

Kdo chce referendum, chce férové rozhodování lidí, kteří žijí v našem městě. 

Kdo referendum nechce, chce to dál nějak pytlíkovat mezi dvanácti politikáři. 

Takhle jednoduché to je. 

Jiří Michlíček