Pomluvy a nepravdy v rámci volebního boje?

Vážení občané a voliči ve Velkém Meziříčí a v Oslavici,
jsem filmová dokumentaristka, nositelka řady mezinárodních cen, od Kraje Vysočina jsem obdržela Zlatou jeřabinu za kulturní počin roku 2014 za hodinový dokument Bermudský poetický trojúhelník nad Vysočinou. Dokument vyhrál i 1. cenu na mezinárodním filmovém festivalu Arts & Films v Telči v roce 2014. Na Vysočině jsem natočila i části dalších dokumentů o české krajině. Proč jsem se já, křtěná Vltavou v Praze, doslova zamilovala do kraje Vysočina?

Když jsem v roce 2006 natáčela s Václavem Cílkem a s fotografkou Hanou Rysovou druhý díl filmových esejí o české a moravské krajině s názvem Aleje jako součást naší krajiny, Václav si pozval na natáčení dva mladé krajinářské architekty, slečnu Markétu Konopáčovou a Petra Veličku. Oba bedlivě natáčení sledovali, chytře a věcně komentovali z pozice odborníků o generaci mladších, než jsme byli ve štábu my ostatní. Bylo jasné, že tématu nejen rozumějí, ale že jsou do své práce s krajinou přímo zamilovaní a tak jsme se domluvili, že aleje kraje svého dětství a mládí, tedy aleje Vysočiny, budou v mém dokumentu provázet oni. Za všechna další léta jsem se v nich nikdy nezklamala, prožili jsme spolu další kusy vysočinské krajiny a mnohé i natočili. Vždy jsme pracovali pro Českou televizi, která si na dokumenty nemůže dovolit velké rozpočty, ale Veličkovi vždy spolupracovali za opravdu minimální finanční odměnu a to nejen jako účinkující, ale i jako lokátoři krajin a odborní poradci.

Za celou svou profesní kariéru jsem nepoznala tak odborně znalé patrioty svého domova, kteří nejen chápou, co jejich krajina a lidé v ní potřebují, ale jsou i schopni zcela nezištně pomáhat svému domovu.

Během těch mnoha let naší spolupráce a přátelství udělali obrovský kus práce ve svém oboru -pravidelně se účastní architektonických soutěží v ČR i v zahraničí, v nichž se v mnohých umístili na předních místech a vzešla z nich většina jejich stěžejních realizací.

V současné době se ale dočítám v místním tisku v Meziříčí - v rámci volebního boje o radnici ve Velkém Meziříčí - o Petrovi Veličkovi, který kandiduje na kandidátce ODS-To pravé Meziříčí na druhém místě kandidátky, velmi zkreslené informace a pomluvy.

Proti pomluvě se dnes občan může bránit žalobou, ale kandidát se volí dřív, než může při napadeného s rozšiřovatelem pomluv vyhrát - nebo i prohrát a pomluva v tom může sehrát zásadní roli.

Takže spíš než konstatování, že podle trestního zákoníku je pomluva trestným činem, pomlouvanému kandidátovi lze doporučit, aby si raději zazpíval slavnou árii z Lazebníka sevillského od Rossiniho:
Pomluva je tak jako vánek...
Na počátku sotva dýše,
roste čile každé chvíle... 
tamo zachvacuje davy,
rozumné i prázdné hlavy... 
A tak bídně člověk zajde,
jehož pomluva zlá najde,
osud nezná smilování, 
nevinného v oběť dá...

Články pana Horkého v Medřičských Listech vyslovují argumenty vůči Petrovi Veličkovi, ale jasně jsou cíleny na jedničku kandidátky, na bývalého starostu Radovana Necida, který byl v loňském roce jakousi palácovou revolucí z radnice svržen. Pan Horký jasně fandí vedení současné radnice, té, která Necida svrhla a Veličku používá jako důkaz, že Necid se nemá na radnici vracet. Petr Velička totiž, díky Necidově podpoře, prosadil architektonickou soutěž na úpravu meziříčského náměstí. Soutěž byla regulérní, ale Petr Velička, ve funkci sekretáře soutěže, se dopustil úřední chyby, kterou si jasně uvědomil a na vlastní náklady dal zpracovat vyjádření na vysvětlení před ÚOHS. Podle vysvětlení právničky, kterou Petr Velička oslovil, městu nehrozí žádná vysoká pokuta, přesto pan Horký tvrdí, že se jedná o pokutu 20miliónovou. To už je argument pro zničení nejen Necida, Veličky, ale i celé kandidátky To pravé Meziříčí a vítězství současné radnice, tedy i prohry architektonické soutěže, protože současné radnici by stačilo "jen" přeložit dlažbu na náměstí!

To jsou ale věci, které nebudou pro voliče nijak zajímavé a tak si pan Aleš Horký vymyslel pěkný titulek v pokračování článku: Manželé kandidují každý v jiné obci! A pak tvrdí, že Velička by vůbec neměl v Meziříčí kandidovat a neměl by tam mít trvalé bydliště, protože tam jen pracuje, ale na noc jezdí za rodinou do sousední Oslavice.

Pravda je taková: Petr Velička úspěšně pracuje v ateliéru v Meziříčí, který se ženou Markétou vybudovali a daně odvádí meziříčské radnici. Trvalý pobyt má od začátku ve Velkém Meziříčí dnes již ve svém vlastním domě. Když manželé Veličkovi čekali první dítě, zakoupili si pozemek ve stráni v Oslavici, 2 kilometry od Meziříčí a postavili tam přízemní stavbu o pěti místnostech. Tam teď Markéta vychovává jejich dvě děti, které chodí do základní školy a školky v Oslavici a ve volných chvílích pracuje buď v domě v Oslavici, v jejich ateliéru v Meziříčí, nebo na stavbách po celé republice. V Oslavici má trvalý pobyt a tudíž kandiduje v Oslavici. Jenže, světe div se, ten Petr na noc jezdí za ženou a dětmi a tak vlastně nemá mít trvalý pobyt v Meziříčí, ale v Oslavici! A tam si může kandidovat a uchránit tak Meziříčí před takovým nesmyslem jako je dobře a vkusně upravené náměstí!

Veličkovi jako krajinářští architekti vědí, že vesnice i město jsou přirozenou součástí krajiny - z domu Veličkových v Oslavici k věži meziříčského kostela na náměstí je vzdušnou čarou blíže než z některých meziříčských předměstí. A protože oběma jde o dobrou správu věcí veřejných, tak chtějí a mohou pomoci v obou místech. Jenže tenhle důvod pana Horkého nenapadl - on totiž netuší, že existují lidé, kteří nežijí jen pro své výhody, ale jsou schopni se na čas vzdát i svých výsostných profesí, výdělku v místě bydliště a pracovat pro blaho své krajiny.

Ale už opustím pana Horkého a podívám se na další médium. V internetovém občasníku EU zpravodaji píše pan Miroslav Mareš o programu uskupení To pravé Meziříčí, který prý lze shrnout do jedné věty: Necid zpátky na radnici! A dovolí si srovnávat příznivce Necida s příznivci Adolfa Hitlera nebo Stalina, což je nejen trapné, ale i žalovatelné, paragrafy zákona mluví jasně:

Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.

Jenže to se dá uskutečnit až po volbách. Teď je možné jen přesvědčovat voliče, že lež, byť už používaná i některými vysokými politiky, je a zůstává jen lží.

Ljuba Václavová
filmová dokumentaristka